Městská památková zóna

V roce 2003 byla v Dobrušce vyhlášena Městská památková zóna (dále jen MPZ Dobruška). Prohlášena byla vyhláškou Ministerstva kultury ČR č. 108/2003 ze dne 1. dubna roku 2003 o prohlášení území s historickým prostředím ve vybraných městech a obcích za památkové zóny a určování podmínek pro jejich ochranu s účinností od 1. září roku 2003. Do centra zóny bylo umístěno historické jádro s hlavními dominantami města - renesanční radnicí a kostelem sv. Václava se zvonicí. MPZ Dobruška tvoří okruh začínající v Domašínské ulici, pokračuje kolem Společenského centra - Kina 70, míjí Archlebovy sady, ulici Belveder, Novoměstskou, Křovickou a okruh uzavírá opět v Domašínské ulici. K celkovému systému ochrany památek v MPZ Dobruška a k postupné obnově města slouží zpracovaný městský Program regenerace, který zahrnuje kulturní památky ve městě a finančně pomáhá vlastníkům těchto objektů realizovat jednotlivé opravy.

Účelem prohlášení MPZ Dobruška je zajištění zachování kulturně historických, urbanistických a architektonických hodnot vybraných historických center. Městské památkové zóny obecně jsou částí historických sídel, ve kterých je velmi dobře zachovaná půdorysná a hmotová struktura. Význam zvýšené zákonné ochrany v praxi spočívá v zachování otisků minulosti pro budoucí generace alespoň v té podobě, ve které se dochovaly do současnosti. I ony pak budou moci čerpat z hmotných dokladů dějin a prezentovat nejen současnost města, ale i jeho minulost návštěvníkům města. Ochrana památek a jejich prostředí je zájmem veřejným a mělo by být zájmem občanů i města uchovat je jako součást prostředí, které určuje naši kulturu. MPZ Dobruška by ale neměla být vnímána jako uzavřený a zakonzervovaný celek, kde by byla vyloučena stavební aktivita ve smyslu realizace novostaveb. Životaschopná zóna musí reagovat na každodenní potřeby jejich obyvatel a za jejich účasti.

Předmětem památkové péče v památkové zóně města Dobrušky jsou historický půdorys a jemu odpovídající prostorová a hmotová skladba, městské interiéry včetně povrchu komunikací, plochy zvýšené ochrany, určování podmínek pro jejich ochranu a jim odpovídající urbanistická skladba sídla a historických staveb, včetně jejich podzemních prostorů, dochované historické siluety a panoramata sídla v krajině a charakteristické výškové úrovně historické zástavby, dochované historické plochy a prvky zeleně, vodních ploch a vodotečí, archeologické a další kulturně cenné nálezy a dochované hodnotné uměleckořemeslné prvky, tradiční stavební konstrukce a materiály. Dále je nutné zohlednit výsledky stavebně historických, urbanistických, archeologických a památkových průzkumů, rozborů a výzkumů území a jednotlivých nemovitostí a přednostní použití tradičních místních stavebních materiálů.